Jak jsme se nemohli dočkat vystoupení v Odrách

Byli jsme pozváni do Oder na Novojičínsku, abychom zpestřili program Diecézního setkání ostravsko-opavské diecéze, které se v tomto útulném městě konalo na konci července 2014. Po telefonické domluvě s několika pořadateli jsme se domluvili na termínu a až nastal, tak jsme vyrazili na sever. Ještě jsme si cestou dělali legraci v autě z Markéty, která jela vlakem po vlastní ose z Prahy, a nemohla nás v Odrách najít. My, kteří jsme v tu dobu stáli v koloně u Prostějova, jsme se jí ptali, jestli je ve správných Odrách, a jestli domorodci mluví česky nebo polsky. Obrovská legrace!

Až jsme přijeli na místo, tak jsme dostali ještě v autě otázku: Víte, že máme hrát až pozítří? Ha, ha, to už tady dnes jednou bylo. Opakovaný vtip není vtipem.

Ale on to nebyl vtip, alespoň podle vytištěného programu setkání, který nám kdosi ukázal. Naše představení tam bylo napsáno na pátek a ne na středu. 

Začali jsme se domlouvat s pořadateli, jak situaci vyřešíme, a jestli opravdu nemáme přijet ještě jednou o dva dny později. Nakonec se podařilo program přeuspořádat tak, že jsme vystoupení odehráli ještě týž večer.

Občas se některým umělcům stane, že na vystoupení přijedou pozdě. Ale dříve? A o dva dny? Vysvětluji si to tím, že jsme se na to představení tak těšili, a tak se nemohli dočkat, že jsme hráli o dva dny dříve.

Ať žijí Odry!

Video ze setkání najdete na Youtube (Fragment z Tarsana je v čase 9.15), fotografie jsou ke shlédnutí na stránkách setkání.